Představivost a fantazie

Představivost

Představivost je psychický děj, který vede ke vzniku pamětních představ. Ty jsou mentálními reprezentacemi dřívějšího vjemu, jejich oslabenou kopií. Představy mají tendenci se spolu asociovat (propojovat) a při vybavování pak často naskočí nejen ta aktuální představa, ale i další, které jsou s tou původní propojeny.


Představy se do našeho vědomí dostávají prostřednictvím asociačních zákonů (AZ), které hovoří o zákonitostech vzniku asociací. Rozlišujeme následující asociační zákony:

  1. Zákon dotyku v prostoru a čase - primární AZ, tendence vybavovat si představy, které vnikly do vědomí na témže místě, nebo v témže čase.
  2. Zákon podobnosti a kontrastu - primární AZ, tendence vybavovat si představy, které jsou podobné nebo protikladné.
  3. Zákon novosti, časovosti a živosti - 3 seknudární AZ, lépe se vybavují zážitky novější, ty které se několikrát opakovaly a ty, které vyvolaly hluboký dojem.

Typy představ - zrakové (obrazy, fotografie...), sluchové (písně, zvuky...), pohybové (tanec, nezvyklý pohyb...)

Fantazie

Pojem fantazie pochází z řeckého "fantasma", což znamená obraz, vidění či přelud - odtud obrazotvornost. Fantazie je děj, jehož výsledkem jsou fantazijní představy. Ty nejsou nikdy pouhou reprodukcí vjemů, naopak obsahují vždy něco nového, pozměněného.

V psychologii se fantazie zkoumá tzv. Rorschachovým testem, což je deset speciálních kartiček s inkoustovými skvrnami, které jsou postupně předkládány pacientovi. Ten na základě své fantazie vypovídá, co vidí, co mu "flek" připomíná (psycholog následně zkoumá, zda se pacient zaměřuje na detail, tvar, barevnost,... a díky tomu si modeluje psychologii osobnosti pacienta).


Funkce fantazie

  • Primární funkce - emancipace od objektivní reality (může mít i formu úniku z nepříznivých okolností)
  • Sekundární funkce - vytváření alternativního modelu vnějšího světa

Jedna z teorií (Antonio Damasio *1944 - neurovědec USA) zmiňuje další funkci fantazie - imaginaci při rozhodování. Člověku při rozhodování bleskově proletí hlavou "co bude dál", představuje si různé alternativy a co jej poté čeká. Tyto fantazie na nás nějak působí, vyvolávají určité pocity, emoce. Následně vyhodnotíme, která představa na nás zapůsobila nejlépe (vyvolala nejpříjemnější pocity, emoce...), a pro tu se pak rozhodneme.