Norma a normalita; Zdraví a nemoc
Norma
Význam slova norma je pravidlo, směrnice, měřítko, pravítko...
Pojetí norem
- Statistická norma - ukazuje rozložení určitého jevu v populaci. Normální je to, co je časté. Obvykle se považují za normální případy vzdálené maximálně 2 směrodatné odchylky od průměru. Z pohledu zdraví a nemoci - většina kultur považuje zdraví jako žádoucí stav, který umožňuje naplnění života. Být zdravý se tedy považuje za normální stav. Naopak bolest, utrpení, strádání či handicap jsou považovány za nenormální.
- Norma daná názorem znalců - instituce (např. náboženství) vymezuje co je normální (například Americká psychiatrická asociace odhlasovala v 70. letech, že homosexualita není nemoc).
- Norma mediální - média ovlivňují názory a postoje široké populace. Pro mladé slečny je například normální být velmi štíhlý, což může vést k poruchám příjmu potravy (mentální anorexie, bulimie).
- Individuální (osobní) norma - jedinečně uspořádaná norma konkrétního člověka (klienta, pacienta). Odráží co si myslí o sobě, o světě, jak hodnotí své možnosti, zdraví, budoucnost.
- Sociokulturní norma - tato norma zastřešuje všechny ostatní normy. V každé kultuře dostává člověk jiné "klíče" od reality, a to v procesu socializace. Co je normální pro nás, není normální pro obyvatele Grónska nebo například Itálie (Italové mají vyšší temperament) apod. U sociokulturní normy bývají také zmiňovány 2 složky, kterých norma nabývá: průřezová a průběhová. Složka průřezová znamená, že ve stejném čase na různých místech světa mohou mít jevy odlišný význam, hodnotu. Průběhová složka naopak vyjadřuje fakt, že ve stejném místě v různých časech může dojít ke změně normy.
Porušení normy
Pokud dojde k porušení normy, odehrávají se zpravidla tyto 4 základní scénáře:
- Tolerování nebo ignorování
- Vyloučení ze společnosti - ostrakizace
- Prohlášení za trestný čin - viník je následně potrestán
- Prohlášení za nemoc - nemocný pacient je pak léčen
Zdraví
Světová zdravotnická organizace definuje zdraví takto:
"Zdraví je stav biopsychosociálně spirituální, který umožňuje dotyčnému člověku realizovat pro něj důležité
cíle a zároveň toto snažení není na překážku obdobnému snažení druhých lidí."
Tato definice akcentuje subjektivní pojetí
individuálnosti člověka, také to, že stárneme a rovinu etickou. Zdraví je zde prostředek pro realizaci cílů, které se ovšem mění.
Na zdraví lze ale také pohlížet jako na cíl, a to když je člověk nemocný a chce se uzdravit. Zdraví je tedy nejen prostředek, ale i cíl.
Nemoc
Je třeba rozlišovat mezi pojmy nemoc a choroba.
Nemoc - je subjektivní prožívání člověka, že s ním něco není v pořádku, není mu dobře,
cítí se nemocný. Psychosociální faktory však ovlivňují naše vnímání a tak to, co subjektivně pociťujeme nemusí mít
jakýkoliv reálný základ ve skutečném zdravotním stavu. Po lékařské stránce můžeme být naprosto zdraví, avšak
cítíme se unavení, možná i bolesti zad... prostě není nám dobře, cítíme se nemocní.
Choroba - je abnormalita, ke které dochází v částech lidského těla a která může být
diagnostikována lékařem. Oproti nemoci se v tomto případě paradoxně můžeme cítit naprosto zdraví, avšak objektivně trpíme
chorobou. Ta se na nás nemusí pocitově v tomto okamžiku nijak projevovat, ovšem to nic nemění na tom, že po lékařské stránce v pořádku nejsme.
