Komunikační procesy, verbální a neverbální komunikace
Sociální komunikace
Komunikace propojuje jednotlivce prostřednictvím předávání a přijímání informací, poznatků, norem, dovedností, postojů, atd. - souhrnně významů. Komunikační spojení mezi lidmi lze charakterizovat několikerým způsobem:
- vztahové - společenské vztahy; vztahy se projevují v rámci komunikace (interpersonální = rozhovor, intrapersonální, skupinová - vznik komunikačních sítí / uspořádání, masová)
- činnostní - společná činnost (dorozumívání při práci, při řešení problému)
- interakční - vzájemné působení, které na rozdíl od interakce může probíhat na dálku, zároveň překračuje hranice skupiny lidí (sdílená zkušenost)
Po navázání komunikačního vztahu (= předpoklad komunikace) je na řadě samotný komunikační proces, který lze rozdělit do několika etap: 1. motivace mluvčího, 2. jeho záměr, 3. smysl sdělení pro mluvčího, 4. kódování mluvčím, 5. promluva s věcným obsahem sdělení, 6. dekódování příjemcem, 7. smysl sdělení pro příjemce, 8. odhad záměru mluvčího příjemcem a 9. efekt sdělení na příjemce.
Verbální komunikace
Při verbální komunikaci se používá verbálních prostředků - mluvené či psané slovo (včetně znakových soustav - vědecký a umělecký jazyk - rovnice, noty,...). Verbální komunikace zahrnuje předpoklady (motivace proč to říkám) a výsledky (jakou dostanu reakci), přičemž skutečný výsledek může být odlišný od anticipovaného. Důvodem je mimo jiné fakt, že verbální komunikace probíhá po dvou významových liniích:
- tematické - obsahové, o čem se skutečně mluví
- interpretační - jaký smysl tématu lidé přikládají
Neverbální komunikace
Při neverbální komunikaci se používá mimoslovních prostředků - pohledy, gesta, doteky, pohyby, mimika, intonace, blízkost atd. Neverbálními prostředky jsou sdělovány smyslově vnímatelné významy (emocionální stavy). Nejčastěji neverbální komunikace doplňuje / zvýrazňuje verbální komunikaci, může ji ale i čistě nahradit, změnit či jí odporovat.