Srdce, krevní oběh, krevní a lymfatické cévy. Složení a funkce krve.

Srdce

Srdce (kardia) je dutý příčně pruhovaný sval (myokard) uložený v osrdečníku (perikard - vazivový vak), nachází se v oblasti mezi plícemi, hrudní kostí a bránicí - v lidském těle ze 2/3 více nalevo. Srdce svými pravidelnými stahy zajišťuje oběh krve do plicního či velkého tělního oběhu a zprostředkovává tak přenos dýchacích plynů, živin a odpadních látek.

Stavba srdce a krevní oběh

Srdce je uvnitř rozděleno na 4 samostatné dutiny, které jsou navzájem odděleny chlopněmi (brání zpětnému toku krve). Neokysličená krev je přiváděna horní a dolní dutou žílou do pravé síně, z plic přitéká okysličená krev plicními žilami do levé síně. Stahem síní se dokončí plnění obou komor krví skrze chlopně.

  1. pravá síň - oddělena od pravé komory trojcípou chlopní
  2. pravá komora - přes plicní chlopeň (poloměsíčitou) vede neokysličenou krev do hlavní tepny plicního oběhu (plicnice)
  3. levá síň - oddělena od levé komory dvojcípou chlopní
  4. levá komora - přes aortální (poloměsíčitou) chlopeň vypuzuje krev do hlavní tepny tělního oběhu (aorty)

Samotné srdce je okysličováno prostřednictvím věnčitých (koronárních) cév, které vycházejí přímo z aorty a vytvářejí jakýsi věnec.

Srdeční cyklus se skládá ze dvou základních fází - systoly (stah komor - krev putuje do tepen) a diastoly (naplnění síní a komor krví). Při systole slyšíme náraz krve na uzavřené chlopně - tj. srdeční ozvy.

Krevní a lymfatické (mízní) cévy

V těle nalezneme tekutinu nitrobuněčnou a mimobuněčnou (vnitřní prostředí organismu). Tu dále rozlišujeme na tkáňový mok (mezibuněčná tekutina) a tekutinu v cévách - krev a lymfu (mízu).

Krevní cévy rozvádějí po těle krev a dělí se do tří skupin:

  1. tepny (artérie) - vedou okysličenou krev směrem od srdce, z aorty se tepny postupně větví na menší tepénky (arterioly), které nakonec přecházejí do sítě vlásečnic (kapilár); stažením či roztažením regulují průtok krve orgány
  2. vlásečnice (kapiláry) - propojují tepny a žíly, zde dochází k předání živin a kyslíku do mezibuněčného prostoru a současně k odčerpání tekutiny obsahující zplodiny metabolismu
  3. žíly (vény) - vedou odkysličenou krev směrem k srdci, oproti tepnám mají chlopně, z kapilár jsou navazovány drobné žilky, rozšiřující se do žil až nakonec do horní či dolní duté žíly

Lymfatické cévy jsou součástí lymfatického systému (kde jsou mj. uzliny, brzlík, slezina, mandle...), vedou podél tepen a žil, začínají jako kapiláry v tkáňovém moku. Mají velmi tenké a vysoce propustné stěny, a tak velké molekuly a částečky z tkáňového moku (vč. bakterií), které jsou příliš velké pro krevní kapiláry, mohou být odváděny mízou (lymfou). Složení lymfy záleží na jejich lokalizaci (v oblasti střev více tuku, v oblasti nohou více bílkoviny). Lymfatické cévy se napojují na lymfatické uzliny (hmatatelné v tříslech, podpaží, na krku), kde jsou z lymfy odfiltrovány a následně zničeny bakterie a cizorodé částečky. Současně zde vznikají lymfocyty (druh bílých krvinek). Ze dvou velkých lymfatických mízovodů (hrudní a pravý) je lymfa finálně drénována z tkání do krve - lymfatické cévy tak zajišťují jednosměrný přenos z mezibuněčných prostor do krve. Lymfatické cévy nalezneme ve všech částech těla kromě centrálního nervového systému, kostí, chrupavek a zubů.

Složení a funkce krve

Krev je vazká, neprůhledně červená tekutina složená z krevní plazmy (cca 55%) a krevních buněk (červené a bílé krvinky, krevní destičky).

  • plazma - vodný (91 % vody) roztok minerálů, živin, hormonů a bílkovin; má transportní funkci
  • červené krvinky (erytrocyty) - hlavní funkcí je přenos kyslíku, který na sebe váže hojně v buňkách zastoupený hemoglobin (červené barvivo), vznikají z kmenových buněk kostní dřeně, vzniku napomáhá dostatek železa a bílkovin, škodí radioaktivní záření (chudokrevnost), nemají jádro, tj. nemohou se samostatně rozmnožovat, v oběhu přežívají cca 120 dní.
  • bílé krvinky (leukocyty) - obranná funkce, součást imunitního systému, při onemocnění, infekcích či zánětech stoupá jejich počet, jsou schopny améboidního pohybu, dále je rozdělujeme na polymorfonukleární leukocyty (granulocyty), lymfocyty a monocyty.
  • krevní destičky (trombocyty) - zodpovědné za tvorbu krevní sraženiny (koagulace), brání vykrvácení