Existenciální a humanistická psychologie

Existenciální a humanistická psychologie jsou proudy psychologie 20. století, které kladou důraz na individuální zkušenost, svobodu, smysl života a lidskou autonomii. Tyto proudy vznikly v reakci na behaviorismus a psychoanalýzu, které se zaměřovaly především na objektivní pozorování a nevědomé procesy.

Zatímco v Evropě se rozvíjela zejména existenciální psychologie (vycházející z děl Kierkegaarda, Heideggera a dalších), v Americe vzniká humanistická psychologie. Oba směry jsou si v mnohém podobné, a proto bývají často spojovány v jeden. Jasné rozdíly však mezi nimi přeci jen najdeme.

Hlavní rozdíly existenciální a humanistické psychologie

Existenciální a humanistická psychologie jsou dvě významné školy myšlení, které mají určité odlišnosti. Vyzvedněme alespoň tyto tři:

1. Existenciální psychologové považují lidskou přirozenost za neutrální a věří, že člověk se nerodí ani dobrý, ani zlý. Na druhé straně, humanistická psychologie považuje lidi za základně dobré.
2. Hlavní motivační síla v lidském chování se také liší. Humanistická psychologie vidí motivaci v naplnění vlastního potenciálu, zatímco existenciální psychologie (zejm. pak. V. E. Frankl) zdůrazňuje hledání smyslu života.
3. Existenciální psychologové také považují uvědomění si vlastní konečnosti za nezbytnou podmínku pro autentický život, zatímco humanistická psychologie na toto uvědomění neklade takový důraz.

Představitelé existenciální a humanistické psychologie

Existenciální psychologie

• Martin Heidegger (1889 - 1976)
• Medard Boss (1903–1991)
• Viktor E. Frankl (1905-1997)

Více informací o tématu v sekci - Existenciální psychologie

Humanistické psychologie

• Abraham Harold Maslow (1908–1970)
• Carl Rogers (1902–1987)
• Rollo R. May (1909-1994)

Více informací o tématu v sekci - Humanistická psychologie