Socializace, vliv rodiny a prostředí, mechanismy
Socializace
Socializace je proces seznamování se s kulturním prostředím, osvojování si způsobů chování a společenských norem a následné přizpůsobení se společenskému životu. Proces socializace probíhá od narození. Podle pohlaví, věku, postavení, profese, atd. společnost jedinci "vnutí" sociální roli, která skrze normy reguluje jeho chování a prožívání různých situací.
Vliv rodiny a prostředí
Hlavními činiteli socializace jsou jedinci a sociální skupiny, které mají možnost dlouhodobého přímého působení na jedince. Největší význam tak má rodina, škola, vrstevníci, spolupracovníci a masmédia. Rodina funguje jako primární nositel kultury, poskytuje základ norem, hodnot a kulturních vzorců (zvyky, tradice, mravy, zákony) a učí dítě orientovat se ve světě symbolů.
- teorie připoutání (attachment) – primárně vysvětluje citové přilnutí dítěte k matce (vztah založený na bezpečí, fyzickém a emočním uspokojení), matka/pečovatel vytváří bezpečnou základnu, ze které dítě může dále objevovat svět (vliv na schopnost učit se), vazba dítě-matka, dospělý-dospělý
- teorie skupinové socializace - důraz na vrstevnické vztahy, které mají vliv na formování osobnostních vlastností (4 faktory: skupinová afiliace, strach či nepřátelství k cizím, vnitroskupinové soupeření o status, hledání a formování blízkých dyadických vztahů)
S růstem technických a technologických vymožeností roste i vliv masmédií na proces socializace. Média jsou bohatým zdrojem modelového chování, mají vliv na formování hodnot a norem společnosti (prezentace úspěšnosti a majetku, štíhlosti a krásy, zdravé výživy, bytí "in" a "cool").
Mechanismy socializace
Podstatou mechanismu socializace je proces učení (jedinec se učí reagovat a chovat se tak, jak je to nezbytné pro uspokojení jeho potřeb) a regulační působení činitelů socializace (výchova rodičů, ...). Proces učení má několik podob, rozhodující je přitom jeho kontext. Teorií sociálního učení (TSU) je celá řada, např.:
- TSU Neala E. Millera a Johna Dollarda - sociální učení jako proces imitace, napodobování vzoru (často bez znalosti důvodu); čtyři fáze - pud (něco chci), klíč (něčeho si všimnu), odpověď (něco udělám) a odměna (něco získám);
- TSU Juliana Rottera - sociální učení jako interakce s okolím; 4 proměnné: potenciál chování (možné reakce na danou situaci), očekávání (že dané chování povede ke kýženému výsledku), hodnota posílení (v případě podobných výsledků chování volím to s vyšším posílením) a psychologická situace (dáno rozpoložením jedince);
- TSU Roberta Searse - využití principu psychoanalýzy, důležitá role rodičů a fyzické zrání (v 1. roce dítěte je něco přijatelné, ve 3 letech již nikoli)
- TSU Alberta Bandury - teorie učení napodobováním (zohledňuje minulou zkušenost), 4 prvky: pozornost (její upoutání), retence (pozorované musí být uchováno), reprodukování (zopakování "modelové situace"), posílení (motivace pro řádné zopakování - př. odměna, pochvala)