Co je vývojová psychologie – cíle, aplikační možnosti, stručná historie, významní představitelé
Co je vývojová psychologie
Pokud psychologii definujeme jako vědu o chování a prožívání, můžeme vývojovou psychologii označit za studium změn chování a prožívání v časovém průběhu. Z časového hlediska můžeme zkoumat:
- fylogenezi psychiky - pozorování a srovnávání chování různých živočišných druhů
- antropogenezi psychiky - vývoj duševna lidí v různých historických etapách – od pravěku až po současnost
- ontogenezi psychiky - vývoj jedince – od početí až po smrt
- aktuální genezi - vývoj konkrétních psychických procesů – např. při řešení problému
Největší význam má v dnešní době vývojová (ontogenetická) psychologie, kde se odborníci nejvíce věnují psychickému vývoji dítěte – neboť právě v té době dochází k nejrychlejším a nejpřevratnějším změnám (tzv. evolučním či progresivním). Změny probíhají v kvantitě i v kvalitě a směřují od jednoduchosti ke stále větší složitosti. Dále existují změny involuční či regresivní, které se projevují zejména ve stáří, ale i v dospělosti (zpomalení reakcí, rychlosti, úbytek vědomostí, nižší schopnost adaptace,...).
Cíle vývojové psychologie
Cíle vývojové psychologie můžeme rozdělit do tří na sebe navazujících etap:
- Popsat vývojové změny pro určité vývojové stupně
- Odvodit z nich obecné zákonitosti
- Vytvořit jednotnou teorii, díky níž by se vysvětlilo pozorované a předvídalo dosud neprokázané
Aplikační možnosti
Východiskem pro metody vývojové psychologie je především pozorovaní za přirozených či experimentálních podmínek. Podle časového úseku pozorování rozlišujeme:
- podélný (longitudinální) přístup - podobní jedinci (děti narozené ve stejném roce) jsou sledováni po určitou (dostatečně dlouhou) dobu, během níž jsou zachycovány změny jejich psychických funkcí; kritika – metoda je časově náročná, výsledky lze špatně generalizovat
- příčný přístup (cross section) - vývojové změny jsou odvozovány nepřímo na základě vývojového stavu (výška, váha, dosažené IQ, schopnost malovat, …), testují se osoby různého věku a na základě výsledků se stanoví normy pro jednotlivá stádia života; kritika – hodnoty nedostatečně zohledňují sociální, ekonomický, kulturní, … faktory a nepopisují průběh vývoje
- semilongitudinální strategie - kombinace podélného a příčného přístupu, v časovém úseku se sledují a testují různé homogenní skupiny osob
Historie
Vývojová psychologie jako samostatná vědecká disciplína vznikla teprve v 2. polovině 19. století a soustředila se na pozorování dětí od jejich narození do 3-5 let (W. Preyer, C. Darwin, později W. Stern). Období před narozením, dospívání, doba dospělosti a stáří zůstávaly bez větší pozornosti až do konce 20. století. Tehdy se společnost začíná zabývat otázkami dospívající mládeže (v souvislosti s náročnou, konfliktní a agresivní společností), později též etapě dospělosti s ohledem na její rodičovskou funkci a péči.
Významní představitelé
- William Thierry Preyer (1841-1897) - německý psycholog, dílo "Die Seele des Kindes" (The Mind of the Child) a "Specielle Physiologie des Embryo" (Special Physiology of the Embryo)
- Charles Darwin (1809-1882) - britský přírodovědec a zakladatel evoluční biologie, opřené o přírodní a pohlavní výběr („Pohlavní výběr závisí na převaze určitých jedinců nad druhými stejného pohlaví, což se týká propagace druhů; zatímco přírodní výběr závisí na vítězství obou pohlaví, v každém věku, za normálních podmínek života.“- Charles Darwin, 1871.)
- William Stern (1871-1938) - německý psycholog, otec psychologie osobnosti a inteligence, zakladatel konceptu inteligenčního kvocientu - IQ
- Jean Piaget (1896-1980) - švýcarský filozof, přírodní vědec a vývojový psycholog, známý pro své studium dětí a pro svou teorii kognitivního vývoje.
- Paul H. Mussen (1922-2000) - průkopník dětské psychologie, 30 let profesorem na University of California, díla např. "Handbook of Child Psychology" (1971), "The Psychological Development of the Child"(1963) nebo "Roots of Caring, Sharing and Helping" (1977)
- E. Mavis Hetherington - profesorka psychologie na University of Virginia, autorka mnoha knih a studií věnujících se vývoji dítěte
- Michael E. Lamb - profesor a ředitel oddělení sociální a vývojové psychologie na University of Cambridge
- Václav Příhoda (1889-1979) - významný český pedagog orientující se na oblast experimentální pedagogiky, autor čtyřsvazkového díla Ontogeneze lidské psychiky
- J. Ditrichová
- M. Papoušek
- Jaroslav Baštecký - věnuje se období stárnutí, autor knihy Gerontopsychiatrie