Etapy psychického vývoje: období batolete, předškolní věk. Psychologická charakteristika těchto období, jejich význam pro další vývoj

Období batolete

Období batolete zahrnuje druhý a třetí rok života. Charakteristické jsou následující stavy a procesy:

• osamostatňování se - projevuje se ve všech vývojových etapách, avšak v této nejvíce; dítě již bez problému leze, chodí, běhá, a není tak v procesu poznávání odkázáno na rodiče. Dále se učí samostatně oblékat, svlékat, mýt se a jíst lžičkou. Rychlost tohoto procesu závisí na míře emancipace podporující vývoj a na míře potřeby jistoty, která vývoj brzdí
• rychlý rozvoj řeči - na počátku období dítě ovládá v průměru 25 slov, ve třech letech je to asi 40x tolik
• rozvoj symbolického myšlení - často vídané (stabilní) obrazce a objekty dostávají jména, ke konci období dochází ke kategorizaci (pes není jen rodinný pes, ale jakýkoli pes)
• učení hygienických návyků - smrkání a samostatná kontrola a regulace vyměšování
• potřeba tělesné aktivity - při jejím nedostatku (např. při nemoci, nevšímavosti rodičů) dochází k vnitřnímu napětí, což může vyústit ve výbuchy vzteku nebo k fixaci určitých neurotických návyků - např. okusování nehtů, kývání se,...
• vnímání času a prostoru (dětský prezentismus) - dítě nechápe význam minulosti ani budoucnosti, existuje jen přítomnost; stejně tak nechápe co je stát, město - vnímá jen domov, zahradu - místa, kde je
• pokračující autonomizace, období vzdoru - ve 2 letech se již dítě nazývá jménem (považuje se za „Já“, za samostatnou lidskou bytost), odmítá skoro všechno, s čím přijdou druzí lidé (ubezpečuje se o své identitě) a začíná etapa "Já sám"
• utváření prototypů - interakcí s rodiči a hraním se dítě učí vzorcům jednání, akceptuje normy chování (signálem, že dítě určitou normu pochopilo, je přítomnost studu, pokud danou normu poruší a někdo ho za to napomene)

Předškolní věk

Jako předškolní věk je označován čtvrtý až šestý, resp. sedmý věk života (dle doby nástupu do školy) a můžeme v něm najít následující charakteristiky:

• zvýšený egocentrismus - pokud dítěti nevyhovuje realita, zdá se mu neúplná, nepochopitelná či subjektivně ohrožující, má tendenci skutečný stav doplnit, pozměnit či překroutit. Dítě je přesvědčené, že svět je takový, jak se mu jeví (fenomenalismus), a současně že vše má vlastní vůli (dynamismus) tj. oplatí ránu stolu, když do něj vrazí.
• dítě "mluví pro sebe" - mluví nahlas, ale jeho proslov není určen nikomu dalšímu, začátek procesu myšlení
• živá představivost, fantazie - občas dochází k prolínání představivosti a skutečnosti, či k tzv. přizpůsobení reality vlastním potřebám (dítě něco rozbije, ze strachu z trestu si událost přehraje jinak a tomuto novému průběhu nakonec uvěří) - vědomé lži není dítě schopno, lež je příliš složitá mentální operace
• vytvoření pohlavní identity - již čtyřleté dítě si uvědomuje, že mužské či ženské pohlaví je neměnným znakem, roste jeho zájem o genitální oblast, zkoumá rozdíly, přijímá pohlavní role (způsob chování a myšlení - kluk = voják, dívka = doktorka, kuchařka)
• kontakt s vrstevníky - jako projev pokračujícího osamostatňování se, dítě se učí prosazovat své názory (agresivita až poddajnost) - což se stává součástí jeho identity

Období končí nástupem do školy. Ten by měl nastat, až když je dítě dostatečně fyzicky a psychicky zralé (rozlišuje písmena a číslice, má schopnost delší koncentrace pozornosti, je citově stabilní, ...).