Etapy psychického vývoje: dospělost, stárnutí a stáří, smrt. Psychologická charakteristika těchto období, jejich význam pro další vývoj
Dospělost
V České republice se člověk stane plnoletým v 18 letech. Avšak v psychosociální rovině je dospělosti dosahováno až mezi 20. a 25. rokem. Období dospělosti je relativně dlouhé, a proto se dále dělí na:
časná dospělost (do 25-30 let)
- fyzická vyspělost - zakončení tělesné evoluce, vrchol fyzických sil
- začátek práce - růst psychosociálních dovedností, odpovědné a etické chování
- partnerský život - hledání partnera, nalezení intimního vztahu, soužití
- reprodukční období - roste zájem mít vlastní děti a potřeba založit si rodinu (trend zvyšování průměrného věku - od 20 spíše k 30); Manželství plní fukci reprodukční, ekonomickou, socializační a emocionální.
střední dospělost (do 45 let)
- maximální produktivita - zaměstnání jako poslání, cílevědomost
- zkušenosti - dosažení intelektuálního vrcholu v cca 40 letech
- klimakterium období vyhasínání pohlavního cyklu ženy (u mužů nastává o cca 5 let později), menopauza
- krize středního věku - kolem 45. roku života dochází k poklesu výkonnosti (klesá psychosomatické tempo), pocitu prázdnoty (děti odcházejí - tzv. syndrom prázdného hnízda), ukončení reprodukčního období u ženy
pozdní dospělost (do 65 let)
- období bilancování - navazuje na krizi středního věku, člověk se ohlíží zpět a hodnotí svůj dosavadní život, snaží se dohnat resty (výměna partnera, změna vzhledu, hubnutí) připouští si proces stárnutí
- užívání volného času - součástí bilancování, kdy si jedinec uvědomí, že práce není vše, že koníčky jsou důležité pro rozvoj intelektu a utváření kondice, někteří však na toto rezignují, zůstanou na místě a žijí "z podstaty"
- involuční změny - ve větší míře se začíná projevovat zhoršení zraku, kvality vlasů, snížení hybnosti
- role prarodiče - jasný signál stárnutí, někteří jedinci špatně nesou označení "babička a dědeček", současně ale nedochází ke společenské izolaci
- odchod do důchodu - náhlá sociální změna (nový denní režim, více volného času) spojená s komplexem neužitečnosti a snížením sebehodnocení
Stárnutí a stáří
Stejně jako období dospělosti, i období stárnutí můžeme rozdělit na stárnutí či tzv. rané stáří (65 - 75 let), pozdější stáří (po 75 letech) a stařeckost (nad 90 let). Hlavními psychickými a biologickými změnami jsou:
- zhoršení smyslového vnímání - pomalejší reakce, významné zhoršení zraku a sluchu
- zhoršení paměti - zapomínají se zejména nové události
- klesá inteligence
- egocentrismus - tendence mluvit o svých chorobách, lhostejnost k okolnímu světu, afektivní chování - klesá tzv. frustrační tolerance
- sociální závislost na druhých osobách
- klesá adaptabilita - lpění na stereotypech, odpor k novému
V souvislosti se stářím a jeho zkoumáním vznikly i následující disciplíny:
- gerontologie - nauka o stáří
- geriatrie - nauka o chorobách ve stáří
- gerontopsychologie - nauka o duševních projevech starého člověka, zkoumání psychologických aspektů procesu stárnutí
Smrt
Smrtí je zakončen životní cyklus všech živých organismů (od buněk, přes zvířata, po člověka). Je nevyhnutelná a často tabuizovaná (strach z konce vlastní existence, z dlouhého a bolestného umírání, nejistota, zda je něco poté). Stádia procesu smiřování se s vlastní smrtí jsou stejně jako průběh života zcela individuální, nicméně většinou po sobě následují tato stádia:
- popření - fakt smrti si odmítáme připustit
- frustrace a zlost - k vlastní osobě, ke svému okolí
- smlouvání - snaha oddálit smrt, záchvěvy nové aktivity
- deprese - rekapitulace života, co vše jsme nestihli a ani nestihneme, uvědomění si neodvratnosti konce
- přijetí - smíření se s vlastní smrtí
