Etapy psychického vývoje: dospělost, stárnutí a stáří, smrt. Psychologická charakteristika těchto období, jejich význam pro další vývoj

Dospělost

V České republice se člověk stane plnoletým v 18 letech. Avšak v psychosociální rovině je dospělosti dosahováno až mezi 20. a 25. rokem. Období dospělosti je relativně dlouhé, a proto se dále dělí na:


časná dospělost (do 25-30 let)

  • fyzická vyspělost - zakončení tělesné evoluce, vrchol fyzických sil
  • začátek práce - růst psychosociálních dovedností, odpovědné a etické chování
  • partnerský život - hledání partnera, nalezení intimního vztahu, soužití
  • reprodukční období - roste zájem mít vlastní děti a potřeba založit si rodinu (trend zvyšování průměrného věku - od 20 spíše k 30); Manželství plní fukci reprodukční, ekonomickou, socializační a emocionální.

střední dospělost (do 45 let)

  • maximální produktivita - zaměstnání jako poslání, cílevědomost
  • zkušenosti - dosažení intelektuálního vrcholu v cca 40 letech
  • klimakterium období vyhasínání pohlavního cyklu ženy (u mužů nastává o cca 5 let později), menopauza
  • krize středního věku - kolem 45. roku života dochází k poklesu výkonnosti (klesá psychosomatické tempo), pocitu prázdnoty (děti odcházejí - tzv. syndrom prázdného hnízda), ukončení reprodukčního období u ženy

pozdní dospělost (do 65 let)

  • období bilancování - navazuje na krizi středního věku, člověk se ohlíží zpět a hodnotí svůj dosavadní život, snaží se dohnat resty (výměna partnera, změna vzhledu, hubnutí) připouští si proces stárnutí
  • užívání volného času - součástí bilancování, kdy si jedinec uvědomí, že práce není vše, že koníčky jsou důležité pro rozvoj intelektu a utváření kondice, někteří však na toto rezignují, zůstanou na místě a žijí "z podstaty"
  • involuční změny - ve větší míře se začíná projevovat zhoršení zraku, kvality vlasů, snížení hybnosti
  • role prarodiče - jasný signál stárnutí, někteří jedinci špatně nesou označení "babička a dědeček", současně ale nedochází ke společenské izolaci
  • odchod do důchodu - náhlá sociální změna (nový denní režim, více volného času) spojená s komplexem neužitečnosti a snížením sebehodnocení

Stárnutí a stáří

Stejně jako období dospělosti, i období stárnutí můžeme rozdělit na stárnutí či tzv. rané stáří (65 - 75 let), pozdější stáří (po 75 letech) a stařeckost (nad 90 let). Hlavními psychickými a biologickými změnami jsou:

  • zhoršení smyslového vnímání - pomalejší reakce, významné zhoršení zraku a sluchu
  • zhoršení paměti - zapomínají se zejména nové události
  • klesá inteligence
  • egocentrismus - tendence mluvit o svých chorobách, lhostejnost k okolnímu světu, afektivní chování - klesá tzv. frustrační tolerance
  • sociální závislost na druhých osobách
  • klesá adaptabilita - lpění na stereotypech, odpor k novému

V souvislosti se stářím a jeho zkoumáním vznikly i následující disciplíny:

  • gerontologie - nauka o stáří
  • geriatrie - nauka o chorobách ve stáří
  • gerontopsychologie - nauka o duševních projevech starého člověka, zkoumání psychologických aspektů procesu stárnutí

Smrt

Smrtí je zakončen životní cyklus všech živých organismů (od buněk, přes zvířata, po člověka). Je nevyhnutelná a často tabuizovaná (strach z konce vlastní existence, z dlouhého a bolestného umírání, nejistota, zda je něco poté). Stádia procesu smiřování se s vlastní smrtí jsou stejně jako průběh života zcela individuální, nicméně většinou po sobě následují tato stádia:

  1. popření - fakt smrti si odmítáme připustit
  2. frustrace a zlost - k vlastní osobě, ke svému okolí
  3. smlouvání - snaha oddálit smrt, záchvěvy nové aktivity
  4. deprese - rekapitulace života, co vše jsme nestihli a ani nestihneme, uvědomění si neodvratnosti konce
  5. přijetí - smíření se s vlastní smrtí